Hľadanie Pravdy.
Tiesnivo sa často krát v človeku ozýva otázka zmyslu ľudského bytia. Vidiac zmätok vo všetkých oblastiach ľudského života, človek často zúfa nad sebou i nad svetom a stráca sa v pomyslení na východisko zo stávajúceho zmätku pochopením súvislostí.
Ako sirota prediera sa svetom bez možnosti vysvetlenia, ak hľadá pravdu o ľudskom bytí o zmysle života o láske, pravde o existencii vyššej moci o živote a smrti. Ako o barlách ide človek svojou cestou márne hľadajúc záchytný bod z ktorého by sa odrazil a vyšiel na novú cestu. Snáď každý človek v sebe počas svojho života prežije chvíle, keď sa ho zmocní tušenie vyššieho bytia, existencie Boha a zatúži poznať pravdu. Ak začne človek hľadať pravdu, väčšinou tomu býva tak, že sa pod udalosťami života prebudí zo stereotypu upadajúceho sveta a začne si klásť otázky.
Zrazu v ňom precitne túžba nájsť odpovede na svoje otázkya niečo v jeho vnútri sa začne prebúdzať. Niečo čo chce nájsť cestu von z chaosu vytvoreného mašinériou tohto sveta k jasnému pohľadu.
Hľadá a pátra. Jeho možnosti hľadania v okolitom svete sa však často zužujú na knihy a spoločnosti. Je ich nespočetné množstvo a tak človek zúfa nad všetkým podávaným a hľadá východisko,alebo sa stráca, poprípade sa pridá k nejakému už jestvujúcemu spoločenstvu, ktorého myslenie je mu blízke. Nie je to však vždy jasnáa neskalená pravda čo človek hľadá , ale žiaľ až príliš často hľadá čo jemu najbližšie, aby sa mohol pohodlne dostať k vlastnej predstave blaženého života. To čo je človeku najbližšie sa však odvíja od jeho skutočného vnútorného chcenia a schopnosti pravdu prijať. Túto skutočnosť treba veľmi dobre zvážiť, pretože je veľmi dôležitá a môže pomôcť nejedenému človeku riadiť svoju cestu správnym smerom.
To či človek nájde skutočnú Pravdu, záleží od čistoty jeho túžby a ochoty a úprimnosti prijať pravdu v jej neskalenej a prísne jasnej forme.
Je veľmi veľké množstvo spoločností a skupín, ktoré sa snažia človeku ukázať cestu pravdy. Avšak väčšinou, cestu svojej pravdy.
Dobre, poviete si kadiaľ sa má teda uberať naša cesta za poznaním?
Kto nás vyvedie z tohto chaosu dnešnej doby k pravému poznaniu, ak je naša túžba skutočná a vyviera z úprimného srdca a ochoty zmeniť svoj život?
Kto prežil aspoň raz v živote mocnú silu Kristových slov a ich mohutný účinok teplo rozlievajúcim prúdom, premieňajúcim vnútro človeka, ten aspoň zhruba vytušil čo znamená ak povedal vo svojej neochvejnej, jasnej a neústupčivej pravdivosti , že kto hľadá nájde.
To je slovo od Boha, ktoré platí omnoho viac než zákon. Človek, ale musí hľadať skutočnú Pravdu a nie jej reprodukcie prispôsobené vlastným účelom, podávané mnohými ktorí podávajú kamene namiesto chleba, pretože im to z nejakého dôvodu vyhovuje.
Skutočná Pravda, jasná a krištáľovo čistá nepozná omyly a dohady.
Nepozná ústupčivú povoľnosť, ale je prísne jasná a neoblomná. Oslobodzuje človeka z pút dogmy a poloprávd.
Ak sa ale človek rozhodne kráčať pocestách poznania, musí byť odhodlaný ísť pevne za svojim cieľom a nedať sa zlákať nástrahami, ktoré na neho na tejto ceste čakajú.
Nástrahami pohodlnej alebo slepej viery.
Tieto nástrahy nie sú až také nebezpečné, pre človeka odhodlane hľadajúceho pravdu.
Sú to len prchavé snahy uplietajúce sieť pavučín pre slabých a vlažných ľudí, kráčajúcich po širokej a pohodlnej ceste.
Kto skutočne hľadá v hoci i v tomto upadajúcom svete Pravdu - Ten ju i nájde.
Nie je nič silnejšie ako Boh.
On dáva verným korunu poznania a povzbudenie a silu, ak skutočne idú po Jeho cestách s otvoreným vnútrom.
Ak v človeku vytryskne skutočná túžba a v úprimnej hlboko precítenej modlitbe sa obráti nahor bude mu dané a zasvitne mu tak Svetlo Pravdy.
Nech má len otvorené oči a zmysly a s dôverou očakáva splnenie
Miroslav Ivančík
Přišla ona doba, po níž mnohá staletí toužili osvícení duchové křesťanské éry, nastal věk Ducha svatého.
Vstupujeme do začátku tisícileté říše, abychom se učili u Toho, jehož pověřil a vyslal Bůh Otec. On mu dal plnou moc zvěstovat lidstvu evangelium o svaté dokonalosti Boží vůle.
To je ta doba, kdy smíme, milostí Boží posilováni, hlouběji porozumět smyslu svého bytí i smyslu trvání celého díla Božího, kdy smíme poznat, z jakých kvádrů, pradávných, diamantově tvrdých ale plných krystalového třpytu, je postaven chrám Boží vůle, a co tvoří sloupy nesoucí klenbu Božího díla.
To je ta doba posvěcená příchodem Zaslíbeného, kdy světlo Pravdy prozáří i poslední úkryty temna a ukáže cestu do světlých výšin všem lidem na zemi i v zásvětí, všem, kteří ji dosud nenašli v radostné, osvobozující Zvěsti Syna Božího nebo jimž chybělo plné přesvědčení.
To je ta šťastná doba, v níž Duch svatý oslavil Syna Božího a dovršil jeho spasitelské dílo. Je to radostná doba pro všechny, kdo touží po následování Krista, kdo usilují o dobro a kdo se nepovyšují, nýbrž znají svou lidskou slabost a nehodnost před Božím zrakem.
Je to ona vážná doba posledního rozhodnutí, kdy Duch Pravdy varovně napomíná ty, kteří se odvracejí od Boha a od Krista, i ty, kteří, neznajíce světlou cestu ukázanou Božím Synem, nechtějí slyšet dokonce ani hlas svědomí v sobě a svá srdce zatvrdili proti svému bližnímu.
To je ta doba soudu nad nevěrnými služebníky Páně, kteří znají jenom sebe a zapomínají na Dárce všech milostí. Meč Božího soudu hrozí především těm, kdo rouhavě odložili své lidství, kdo vědomě v sobě zasypali čistou duchovní jiskru, svévolně se postavili svými činy proti Bohu a porušují krásu a harmonii jeho díla svou neláskou a zlobou.
Přiblížil se čas, kdy Duch svatý sjednotí všechny věrné následovníky Syna Božího, dokončí sjednocení, které nebylo možné před příchodem třetího věku. Duch svatý sjednotí Ježíšovy učedníky svým světlem Pravdy.
Jak uvítat, jak pozdravit tuto dobu, jak projevit dík Bohu za nově darované osvícení lidstva přítomností Božího Světla na zemi, přítomností tak podivuhodně uskutečněnou v čase a prostoru? Čím projevit Bohu vděčnost za poznání Slova Pravdy, za milost, že svěřil do našich srdcí víru v inkarnaci Ducha Pravdy?
V této tak milostiplné době přijmi, Otče svatý, nás, kteří se Ti chceme cele dát. „Tobě obětujeme celé své bytí," je naší neustálou modlitbou.
Přijmi, nebeský Otče, také naše díkuvzdání a radostnou snahu mít stále na paměti, že Ty i Syn i Duch svatý jedno jste, že jediné je i Tvé Zjevení, v Tvém plánu spásy nám dávané postupně podle možnosti našeho pochopení.
Přijmi, ó Pane, náš dík za občerstvující chléb, který nám posíláš až do hlubin hrubohmotnosti jako znamení své lásky k nám, a nedej, aby se nám ho někdy nedostávalo. Tvá pomoc kéž zůstává stále s námi. Amen.
»Křesťanství III. věku« : Apologie
