Štěstí
Tak, jak si lidé toužebně přejí svobodu, tak ještě vroucněji doufají a úpěnlivě prosí o štěstí. „Jen jednou v životě být šťastný!“ přejí si a říkají, přičemž hned vysloví pochybnost o stálosti vytouženého štěstí.
Co si představuje člověk pod pojmem štěstí? Zeptejme se mezi mladými i starými - budou to vždy tytéž věci: naplnění lásky, bohatství, požehnání na dětech, úspěch v životě, uspokojení z moci, možnost vládnout. To je přibližná stupnice štěstí člověka, přičemž láska a peníze jsou nejžádanějšími formami štěstí. Za peníze si člověk může koupit každý jiný druh štěstí a štěstí v lásce splní na čas všechna přání, protože láska všechno ostatní odsune do pozadí.
Ale všechno toto štěstí nese na svém čele znamení pomíjejícnosti. I ta nejvřelejší milostná vyznání jednou přestanou, žádné milostné štěstí nezůstane tak svěží a horoucí, jako na začátku. Pokud k němu nepřistoupí něco jiného, bude brzy následovat přesycenost, která z něžných zamilovaných párů učiní lhostejné manžele.
Jak také rychle vybledne kouzlo bohatství! Pokud si mohu splnit všechna přání, pak také odpadne to nejkrásnější - touha. A také zde nastoupí po první radosti a prvním požitku otupělost a přesycení. Bohatí lidé jsou zřídka šťastní, jen se jich zeptejte! Komu život poskytuje příliš mnoho na vnějších statcích, ten je stále přesycen. Teprve hlad dává chuť k jídlu.
A jak je to s mocí? Je nositelem štěstí? Ne, také ona selže, protože když už moc nelze stupňovat - a jednou příjde tento okamžik určitě - když dosáhne svého vrcholu, dráždí vládnoucího člověka stálé neuspokojení, neboť chtíč zůstává a dál jej podněcuje Takový člověk vyhledává stále novou činnost, je to jako bič, který stále pobízí..
Všechny tyto sny nejsou o štěstí trvalém, protože vyrůstají z falešného a nezdravého základu, který se jmenuje „sobectví“. Zde ale budou mnozí namítat: „Když miluji, nejsem přece sobec. Vždyť miluji toho druhého a jeho láska mne obšťastňuje, tak jako moje láska jej“.
Vážně však zkoumejte, komu na tom záleží, aby byl milován a komu na tom, aby lásku rozdával! „Chtěl bych být šťastný“ je skryto skoro za každým milostným vztahem a vůbec za každým dnes obvyklým lidským štěstím. To je sobectví! Sobectví je zhoubná nemoc, která rozežírá všechno dobré a zdravé.
Ne, trvalé štěstí nemůže nikdy vyrůstat na půdě sobeckého uspokojení, proto, že sobecký člověk ostatní stále zraňuje, něco jim odnímá, aby si to vzal sám. Točí se stále v kruhu kolem svého malého „já“.
S touhou po štěstí je to jako s přáním svobody – obojí musí směřovat k vyššímu cíli, který má trvalé hodnoty a přináší stálé uspokojení. Jak tomu rozumět? Odpověď je tak jednoduchá, jak jen pravda může být:
Nechtěj být šťasten, ale učiň šťastými jiné!
Na této cestě najdeš štěstí, které nikdy nezvětrá, protože nesměřuje jenom k tvému malému omezenému „já“. Je to nezištné. Obšťastňovat můžeš stále, v každém okamžiku. K tomu nepotřebujeme žádný lékařský recept, žádné směrnice, žádná ponaučení. Láska musí tryskat ze srdce, pak obšťastníme i jedním slovem, které druhému v pravý čas darujeme. Můžeme oblažit pozorností, zaslouženou pochvalou, poskytnutím pomoci a především tím, že kolem sebe šíříme radost. Kde přebývá radost, odtud prchají všichni zlí duchové, tam všechno obživne jako ve slunečním paprsku lásky.
Neříkej, že nemáš možnost učinit druhé šťastnými.
Že jsi sám, že život je příliš těžký, než aby člověk mohl mít radost. Kdo takto mluví, ten ještě nepochopil, že radost kolem sebe může vytvářet dobrým chtěním každý ve svém okolí a že s radostí přichází štěstí, které zase zpětně září do našich srdcí.
Myslet na jiné, spolucítit s nimi a rozumět jim, patří také k obšťastňování. Rozmluva často vysvobodí stísněné srdce a s ulehčením od nás odchází úplně jiný člověk, kterému jsme odejmuli břímě. Radostné vyzařování jeho očí nás na dlouho naplní pocitem štěstí.
Je vůbec pozoruhodné, jak dlouho vydrží takový pocit štěstí, který na nás zpětně vyzařuje ten, kterého jsme obdarovali! Déle, mnohem déle, než štěstí, které jsme si připravili sami splněním svých přání. Na možnosti učinit jiné šťastnými leží dech nepomíjejícnosti. Kdo to pochopí, bude všude vítán, bude nacházet stále jen přátele, protože v sobě nosí něco, co všechny potěší. Dodá odvahu, stojí po boku v nouzi, šíří kolem sebe radostný život. Takoví jsou dárci štěstí – ale jen zřídka se s nimi setkáváme!
Chceš také rozšířit zástup dárců štěstí? Pak přestaň štěstí hledat, ale rozšiřuj ho kolem sebe. Dělej jiným radost, obšťastňuj je a štěstí se stane trvalým průvodcem na tvé cestě. Budeš si ho moci vzít i s sebou, až opustíš zemi, protože dík těch mnohých, které jsi učinil šťastnými, tě bude provázet také na „druhou stranu“ a ozáří ti také tam tvoji cestu. Pak budeš lehčeji putovat nahoru do věčného domova, kde přebývá stálé štěstí, protože tam již není sobectví, nejsou žádná přání. Bez přání jsou ti, kteří tam smí trvale přebývat.
